Kdo zkouší učně u tovaryšské zkoušky?
Zobrazit odpověď
Ustanovený předseda zkušební komise, starosta společenstva a vyúční mlynář.
Jak musí být zařízeny vysévače, které slouží jak pro žito, tak i pro pšenici?
Zobrazit odpověď
Tak, aby se daly rámy vyměniti. Jinak bývají rámy pevné, což v mnohém případě nevyhovuje.
Kolik HP spotřebuje kámen?
Zobrazit odpověď
3,5 až 6 HP podle velikosti průměru.
Z čeho pozůstává zařízení koukolníku?
Zobrazit odpověď
Kolem pevné osy otáči se cylindr ze zinkové plechu, uvnitř s vytlačenými nebo frésovanými důlky. Na pevné ose jest umístěn sběrač kulovatin. Rotací obilí uvnitř dostanou se kulovatiny do důlků, těmi vyneseny padají do sběrače, kde je šnek dopravuje ven.
Jak musí ležet spodní kaámen?
Zobrazit odpověď
Přesně do vodováhy.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Stařeč | Detail mlýnu

zpět | tisk | pdf
AdresaStařeč
U Nádraží
675 22
OkresTřebíč
Stařeč
GPS49° 11' 45.4''
15° 48' 14.6''
Mapová značkaVětrné čerpadlo / Zaniklý objekt, památník
1 800 m od centra obce, asi 40-50 m SZ od severního cípu budovy nádraží
Zaniklý
1891
1947 - rozebrán
(odvezen do: Šebkovice)
Větrný mlýn Stařeč

Čerpadlo demontováno r. 1947, stožár přemístěn asi 6 km jižně k železniční zastávce Šebkovice, místo větrného kola byla na stožár instalována amatérsky sestavená malá větrná elektrárna, nyní mimo provoz-


Historie obecně

V roce 1871 došlo k otevření tratě Severozápadní dráhy spojující Vídeň a Mladou Boleslav přes Znojmo, Jihlavu a Havlíčkův Brod. Ve vhodných stanicích po cestě byly zřizovány vodárny pro napájení parních lokomotiv vodou. Stanice Stařeč byla zřízena jako velká křižovací a výměnná stanice pro lokomotivy. Na jižním zhlaví byla vybudována patrová vodárna a dvoukolejná výtopna pro čtyři lokomotivy. V budově vodárny byly nádrže o objemu 70 m3 a pod nimi kotelna s parním čerpadlem.

Z důvodu malého využití vodárny a slabého zdroje vody ve vodárenské studni bylo ředitelstvím Severozápadní dráhy přikročeno k provozním úsporám, kdy byla stálá obsluha parního čerpadla neefektivní. Projekt na novou technologii čerpání vody byl Severozápadní dráhou vypracován v roce 1890 a Generální inspekcí dne 16. ledna 1891 schválen (číslo jednací 50383/90). První fází úpravy byla výstavba nové vodárenské studny na kraji staniční pláně v kilometru 161,242, naproti výpravní budově. Studna byla hluboká 18,80 metrů s průměrem 1,30 metrů. Zdroj vody byl značný a obvyklá hladina vody ve studni byla ode dna 13 metrů. Vyhloubení a úprava nové studny stála 3 140 Korun.

Pro výhodnou polohu studny byl zvolen neobvyklý systém čerpání vody, a to pomocí větrného kola od firmy "Kunz". Nad studnou byla postavena železná konstrukce příhradové věže výšky 16 metrů, na jejímž vrcholu bylo umístěno větrné lopatkové kolo. To převodem pohánělo ve studni umístěné dvojité pístové čerpadlo průměru 4 palce (přesně uvedeno 4") zdvihu pístů 400 mm. Od tohoto čerpadla bylo položeno výtlačné potrubí délky 328 metrů ke stávající vodárně. Výstavba technologických částí větrného čerpadla a nového potrubí stála 1 570 Korun. Celkové náklady na změnu systému čerpání vody ve stanici byly 4 710 Korun.
Roku 1947 bylo zrušeno větrné čerpadlo a vodárna byla vybavena elektrickým čerpadlem.

Zpracoval: Jodas Vladimír, Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě
www.svd-jzm.cz

Zdroj informací: Historie provozu trati Znojmo-Jihlava IA. díl 1870-1894, autor Richard Cila

Větrné čerpadlo
Technologické vybavení

Historické fotografie a pohlednice