Z čeho pozůstává strojní zařízení pro hlavní čištění obilí?
Zobrazit odpověď
Z taráru se síty a aspirací neb hrudkového vysévače s větrákem. V obojím případě zbavíme obilí prachu, drobných semínek, písku a výskoku.
Z jakého materiálu jsou válce?
Zobrazit odpověď
Z tvrdé, chlazení litiny a jsou rýhovány.
Jak skladujeme obilí?
Zobrazit odpověď
V suchu, chladnu, v silu neb hrádi a též v pytlích v hranicích.
Jak seřídíme kámen?
Zobrazit odpověď
Pravítkem a barvou, přesvědčíme se, je-li rovný a kde víc opisuje barvu, oklepeme ta místa pemrlicí, až kámen srovnáme. Prsa musí býti vybrána, též remiše.
Jak dopravujeme obilí z dolejší části do části hořejší?
Zobrazit odpověď
Výtahem.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:
Větrný mlýn německého typu je poprvé doložen v roce 1868. Vlastnil jej František Schmidt a Mariana, v roce 1912 vlastnil mlýn Eduard Schmidt. V roce 1937 proběhla přestavba mlýna na zděný objekt ojedinělé konstrukce. Na obdélníkové zděné stavbě byl vztyčen kovový kužel a na něj umístěno větrné kolo o třech kovových lopatkách s kormidlem. Protože mlýn stál v oblasti Sudet, mohl fungovat celou válku. Svoji činnost ukončil až v roce 1948, kdy se mlynář Komárek po znárodnění mlýna odstěhoval a mlýn dostalo Hospodářské družstvo Litovel.
Až v roce 1967 současný majitel mlýnské zařízení kompletně demontoval a budovu přestavěl na obytnou. Dnes mlýn připomíná jen typická poloha na kopci a mlýnské kameny v zahradě.
Popis mlýna je v lit: Ročenka Městského muzea v Litovli za rok 1930.
