Doplňkové prameny

Stavební a požární záležitosti
Jedná se o fondy převážně v okresních archivech, obsahující spisy a plánovou dokumentaci po roce 1850. Najít je možné rovněž zprávy o požárech ve mlýnech. Dodnes ale najdeme řadu z nich na příslušných stavebních úřadech.

Sčítání lidu
Pokud již hledáme podrobné informace k rodinám mlynářů či jejich životu, je tento pramen ideální. Sčítání lidu bylo, zpočátku ještě v rámci Rakousko-Uherska, prováděno každé desetiletí, a sice od roku 1869. Záznamy zachycují sčítací archy, samostatné pro každé číslo popisné. Pokud je objekt pronajímán, je zde vedle nájemce uvedeno i jméno majitele. První je psán majitel se ženou, dále jejich děti a služebnictvo. Z operátů lze získat detailní podobu domácnosti. Vedle data narození, náboženského vyznání a funkce v hospodářství (mlynář, stárek, učedník, pacholek apod.) se uvádí i domácí zvířata. U učedníků se dozvíme odkud jsou, popřípadě kde jsou synové mlynáře na vandru či na škole. Vysledovat lze vztahy mezi mlynáři, kteří si vzájemně posílají své děti na praxi, sňatky v rámci mlynářských rodin nebo dědické posloupnosti. K získání poměrně zajímavých vazeb je však nutné studovat širší geografickou oblast.

Sčítací operáty se nachází v okresních archivech.

Matriky
Knihy sloužící k evidenci obyvatelstva, zachycující narození, svatby a úmrtí osob. Vedeny bývaly zpravidla podle farností, povinně až od tridentského koncilu (1566). Vedle církevních ale existují i židovské, vojenské aj. matriky, církevní jsou z hlediska našeho bádání nejpodstatnější. V 60. letech 19. století byly zavedeny knihy pro civilní osoby, ke sjednocení s církevními došlo až roku 1949.

Matriky jsou uloženy v oblastních archivech a Národním archivu v Praze.

Kroniky mlynářských rodů a obecní kroniky
Významné, nejen z hlediska poznání mlýnů a života v nich, jsou jistě kroniky mlynářských rodů. Mnohdy zacházely daleko do minulosti. Z hlediska badatele je škoda, že se jen málokdy dostanou do rukou mimo mlynářovo příbuzenstvo.
Dílčí informace lze zaznamenat v obecních a městských kronikách, povinně vedených od roku 1920. Zákon týkající se psaní obecních kronik hovoří krom jiného o dokumentaci současných událostí, nikoli historie, přesto hlavně ve vesnickém prostředí narazíme na snahy kronikářů zachytit dějiny starší. Mlynáři se na stránkách kronik vyskytují při řadě významných událostí, mlýn bývá též často zaznamenán v zápisech týkajících se  požárů, které mlýny často postihovaly.

Kroniky jsou uloženy v okresních archivech, někdy ale zůstávají na obci /popř. aspoň jejich kopie/.

Cechovní archiválie
Už s pouhou existencí cechu mlynářského souvisely dokumenty, které nám mnohé vypoví. Nejzákladnějším dokumentem byly tzv. artikule, obsahující základní řád, jímž se členové řídili. Ne vždy se ale podařilo vytvořit samostatný mlynářský cech, někdy se mlynáři sdružují s pekaři a krupaři. Dalšími listinami jsou privilegia, zápisy ze schůzí, knihy mistrů, tovaryšů a učedníků, pamětní knihy, vandrovní knížky, tovaryšské listy a po roce 1859 také pracovní knížky.
Cechy vznikají od 13. století a existují do roku 1859, kdy vstoupil platnost živnostenský řád.

Dotčené archiválie nalezneme především v okresních archivech.

Inventurní popisy velkostatků
Popisy jsou vyhotoveny s podrobnými údaji k objektům výrobní povahy, navazují na sebe v časové posloupnosti, díky které lze sledovat technologické i stavební změny objektů.

Inventurní popisy jsou uloženy v oblastních archívech.

Fond Výsadní obilní společnosti
Obilní společnost byla založena roku 1934 v Praze kvůli zemědělské krizi, způsobené především rozvratem cen obilí, způsobené dovozem levné mouky ze zahraničí. Regulací cen, omezením dovozu obilí a mouky a řadou dalších opatření společnost dosáhla stabilizace poměrů. V roce 1939 došlo ke změně názvu na Výsadní obilní společnost. Při Výsadní obilní společnosti byl dále zřízen Sbor pro námezdní mletí a Sbor pro obchodní mletí. Obchodní mletí navíc schvalovalo Mlynářské ústředí.
Za pozornost stojí především zápisy ze schůzí z let 1935 a 1936, kde se zachovalo vyřizování žádostí na postavení nového mlýna nebo jeho znovu vystavění po požárů apod. Najdeme zde žádosti z celého tehdejšího Československa. Z žádostí je patrná spolupráce se společenstvy mlynářů v příslušné oblasti a především kontrola, zda nedochází k rozšíření mlecích schopností mlýna. Bezproblémové zpravidla bývá obnovení mlýna po požáru, ovšem pokud některý z mlynářů k mletí žita chce mleti ještě pšenici, neuspěje. Ani obnovení mlýna po delším časovém období není jednoduché, okolní mlynáři se bojí konkurence a tak se společenstvo vyslovuje proti povolení.
Zajímavý je rovněž seznam, obsahující jména komisionářů a nakupovačů nearijského původu, jímž bylo dnem 20. 3. 1939 odňato právo vykupovat obilí.

Fond je uložen v NA Praha, 2. oddělení.

Eichlerova sbírka
Podnětným pramenem se pro studium vodních mlýnů může stát Eichlerova sbírka, obsahující podklady shromážděné pro topografii, kterou ale Josef Eichler pro zdravotní problémy nestačil nikdy napsat. Najdeme zde dotazníky, z nichž zajímavé jsou pro nás paragrafy: § 15 – s průmyslovými závody a § 33 – zahrnující krom jiného i mlýny. Texty jsou psané německy a dokumentují popsané skutečnosti na začátku 19. století.

Fond je deponován v Archivu Národního muzea jako sbírka F. oddělení, Eichlerova sbírka.

Využít lze řadu drobnějších pramenů a materiálů jako jsou účty, hlavičkové papíry, razítka firmy, pohlednice aj., obvykle v držení potomků mlynářů nebo obsažené ve výše uvedených fondech (korespondence s Mlynářským ústředím, Svazem pro hospodaření obilím apod.).

Topografie a soupisy v literatuře
Základní údaje k mlýnům (zda vůbec byl v danou dobu ve městě či obci mlýn popř. kolik) a statistické informace k sídlům, k nimž mlýn patří, můžeme hledat v topografiích, knihách, soupisech a tématicky zaměřených publikacích.

KOTYŠKA, V.: Úplný místopisný slovník království Českého, Praha 1895.
KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 1–4, Praha 1996–2000.
SCHALLER, J.: Topographie des Königreichs Böhmen, 1.–99. díl, 1782–1795.
SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl 1–15.
SOMMER, J. G.: Das Königreich Böhmen; statistisch –topographisch dargestellt, 1.–16. díl, Prag 1833–1849.
Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl, Praha 2001.
Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, Praha 2002.
Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, Praha 2003.
ORTH, J.–SLÁDEK, F.: Topograficko-statistický slovník Čech, čili podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad Království českého, Praha 1870.

Fotodokumentace
Historické snímky mlýnů lze nalézt především u majitelů mlýnů, zejména pokud jej vlastní stejná rodina jako v 1. polovině 20. století. Projít bychom měli také městská a regionální muzea, nacházející se v bývalém okrese, kam mlýn příslušel. Vzhledem k povaze stavby bývaly mlýny často fotografovány nejen majiteli, ale i amatérskými fotografy, někde se dostaly dokonce na pohlednice. Pokud víte o soukromém sběrateli fotografií v místě, vyplatí se zeptat se u něho. Významnější stavby z hlediska památkové péče lze dohledat ve fotoarchívech územních pracovišť památkového ústavu nebo přímo v centrálním fotoarchívu Národního památkového ústavu v Praze. Fotodokumentace zachycující mj. technické stavby je uložena v Národním technickém muzeu a Národním zemědělském muzeu. Za pozornost stojí také fotosbírka v Archivu Akademie věd České republiky a Fotoarchiv národopisného oddělení Národního muzea, kde krom jiného najdeme fotografie lidových staveb profesora Bohumila Vavrouška (1875–1939).

Nová literatura k českým mlýnům
Stručný soupis literatury a rukopisů k mlýnům, vydaných či sepsaných po vydání prvního dílu knihy (po r. 2000).

DOUBEK, J.: Dochované větrné mlýny a mlýnky v České republice, Brno 2005.
JANOŠKA, M.: Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2003.
Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny, Vysoké Mýto 2002.
VAŘEKA, J.–MARTÍNEK, Z.: Národopisný atlas Čech, Moravy a Slezska III.–Řemeslná výroba v Čechách (1752–1756), Praha 2000.
VEDRAL, J.: Německo-český slovník zpracování obilovin, pekárenství a mlynářství, Praha 2002.