Kotvrdovický, tzv. Matouškův mlýn zřejmě pocházel z konce 19. století. Dle ústního podání některých pamětníků bylo větrné kolo na mlýně ještě za první republiky, z konce dvacátých let si již místní pamětnici pamatují mlýn bez větrného kola, mlelo se již na elektrický pohon. Mlýn je zaznačen v mapách 3. vojenského mapování z let 1876-1878 (viz červenou značku a zkratku str. mlýn). Pozemky bývalého mlýna jsou také patrné v katastru nemovitostí severně od cesty ve středu obrázku.
Zajímavostí je, že na mlýně se pravděpodobně nacházela stejně jako na mlýně v Ruprechtově tzv. Halladayova turbína, nazvaná podle svého vynálezce - amerického farmáře Daniela Halladaye. Ten v roce 1854 sestrojil turbínu, jejíž oběžné kolo mělo žaluzie stavitelné podle aktuální síly větru pomocí centrálně ovládaných táhel. V původním prostředí tento větrný motor sloužil zejména k pohonu vodních čerpadel, avšak záhy po svém rozšíření byl používán i k pohonu jiných strojů, tedy i mlýnských složení. Koncem 19. století se několik motorů na stejném principu objevilo i na Moravě. Podobu kotvrdovického mlýna s typickým oběžným kolem turbíny můžeme vidět na vzácně dochovaném pohlednici vystavené v hostinci U Pásků.
U mlýna se nacházela sýpka a pekárna p. Šurého. Lidé se doma zadělali těsto, které pak odnesli do pekárny. Později byla pekárna přemístěna do obce. Chléb od p. Šurého byl mezi lidmi vyhlášený jako prvotřídní.
V obecní kronice se dočítáme:
Dne 14. 1. 1940 bylo občanstvu oznámeno bubnem, kdož by jel do mlýna s obilím na mletí pro svou potřebu, musí mít povolenku od obecního úřadu, ve kteréž je povoleno podle osob v domě semlít 23 kg obilí na 1 osobu měsíčně. Ostatní přebytek jest každý povinen odevzdat k eráru.
Během války bylo mlynáři odebráno mlynářské právo, a když se naši občané po válce vrátili zpět do obce našli starobylý válcový mlýn úplně zničený. Strojní a mlynářské zařízení a nářadí bylo odvlečeno neznámo kam, budovy byly bez vrat, bez oken, s rozbitým zdivem a střechou. Němci prý používali budov mlýna jako garáží a pro opravy tankového materiálu. V roce 1949 z kůlny bývalého mlýna byla zřízena garáž pro autobusy ČSD, v roce 1955 byla autogaráž u mlýna zbourána. Ze samotného mlýna se bohužel nezachovalo nic, když před několika lety zmizel poslední nenápadný zbytek mlýnského kola, který se nacházel u polní cesty.
A tak mlýn připomíná již jen jedna místní lidová píseň:
„V Senetářově na kopečku stával mlýn,
dnes už je tam jenom halda rozvalin.
Když ten mlýn tam stával, vesele klapával,
bejvalo tam veselo.
Mlela se tam bílá mouka vejražka,
mlela ji tam sama paní mlynářka.
Ve dne sama mlela, v noci sama spala,
potřebovala práška.
Jednou přišel do mlejnice krajánek,
že by si rád vyfedroval na džbánek.
Kluk jak malovaný, fešák na dvě strany,
paní mamě sladce řek:
S Vámi bych chtěl paní mámo věčně žít,
u Vás bych chtěl hůl a pytel odložit.
Obilíčko mlíti, dobré pivo píti,
přitom stále vesel být.
Vzala si ho paní máma na zkoušku,
jestli umí semlet mouku vejražku.
Mlela se pšenička, hladila se líčka,
růžová jak červáne...
Prameny:
Archiv J. Plcha
Archiv Mgr. M. Chrástecké a materiály k NS Kotvrdovice
http://cs.wikipedia.org
http://www.lidova-architektura.cz
http://oldmaps.geolab.cz
Kronika obce Kotvrdovice
Lit.: Janečka, Josef: Větrné mlýna na Drahanské vrchovině, dipl. práce, MU Brno 2014,