Katastry

Berní rula
Počátky berně nacházíme v Českém království již ve 12. století, jako výběr daní z lánu. Podkladem pro vyměřování daní byly dlouho pouze soupisy půdy, sestavované na základě písemných přiznání vrchnosti o počtu osedlých (tj. selských usedlostí) na jejich panstvích. Po třicetileté válce si zoufalý stav země a rozpory mezi dosavadními soupisy a tehdejším počtem poddaných vynutily novou evidenci platnou pro celé Čechy. Vznikla berní rula, dokončená roku 1654.
Dělená je podle tehdejších krajů a následně panství. Najdeme zde soupis všech obcí a zmínku, zda se v obci nacházel mlýn. Soupis se však týká pouze poddanské půdy (rustikál). Daň se platila rovněž za provozování živnosti a podniků.
Pro kontrolu a úpravu údajů přiznaných v první rule, vznikla roku 1684 tzv. druhá berní rula, používaná do roku 1748.

Berní rula je uložena v NA Praha, 1. oddělení. Její originál se nepůjčuje, pouze uvedená revizitace. K dispozici jsou však její edice:
Berní rula, Praha 2003.
Berní rejstříky z roku 1544 a 1620, Praha 1953.
DOSKOČIL, K.: Berní rula. Sv. 1. K edici berní ruly. Úvodní pojednání, Praha 1950.
DOSKOČIL, K.: Berní rula. Sv. 2. Popis Čech z roku 1654: souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule, Praha 1953.
Berní rulace: rekonstrukce ztracených částí ruly. Popis Čech z roku 1654, Praha 1953.
Dále díly pro pražská města a kraje: Čáslavský, Hradecký, Kouřimský, Plzeňský, Podbrdský, Prácheňský, Vltavský, Žatecký. Nevydány zůstaly kraje: Bechyňsko, Boleslavsko, Chrudimsko, Litoměřicko, Loketsko, Rakovnicko, Kladsko a Slánsko.

Tereziánský katastr
Pro neustálé spory ohledně výše placených daní byl učiněn další pokus o nápravu. Jednání probíhala již od roku 1704. Tentokrát se přiznání půdy týkalo také panských pozemků (dominikál).
Nejprve vznikal tzv. první tereziánský katastr, zahrnující poddanskou půdu. Písemné podklady se kontrolovaly přímo v terénu a oprava údajů z přiznání trvala až do roku 1747. Roku 1748 vstoupil první tereziánský katastr v platnost. Někdy je označován jako tzv. třetí berní rula. Katastr je členěn do 37 knih, řazen pole krajů, panství jsou v abecedním pořadí a řazení vsí je shodné s rulou. Opět zde najdeme zmíněny mlýny.
Druhý tereziánský katastr, se soupisem dominikálu, vycházel z výměry prvního tereziánského katastru a zachoval i jména držitelů v něm zapsaných, třeba již dávno mrtvých. Katastr byl dokončen v roce 1755 a vešel v platnost pod úředním názvem "Revisitationsandescatastrum de Anno 1757". Setkáme se také s označením čtvrtá berní rula.
V přiznání (fassi) nalezneme jméno hospodáře – mlynáře (jejich případná posloupnost je zachycena v revizitaci), názvy polí a luk včetně bonity a jakosti. Uvedeny jsou mlýny a jejich doplňková zařízení (pily, stoupy, valchy, olejny...), včetně informací o počtu složení, respektive počtu kol a zda je mlýn na stálé či nestálé vodě.
Stále jde pouze o soupis bez mapových materiálů.

Originál tereziánského katastru, včetně fasí, se nachází v NA Praha, 1. oddělení. K dispozici jsou rovněž edice:
Tereziánský katastr: dominikál, Praha 1970.
Tereziánský katastr: rustikál. (kraje A-CH), Praha 1964.
Tereziánský katastr: rustikál. (kraje K-Ž), Praha 1966.

Josefský katastr
Katastr dokončený roku 1789 tentokrát zahrnuje rustikální i dominikální půdu dohromady a dokonce zdanění je u obou skupin stejné. Z rustikálního katastru se platila daň 33%, z dominikálního 25% z hrubého výnosu. Do katastru byla zahrnuta půda zemědělská, tedy role, louky, pastviny, vinice, lesy. Ostatní půda, jako jsou cesty, potoky, lady atd. se neuvádí. Nelze tedy sestavit mapu. Správní jednotkou již není panství, ale obec, daňovou jednotkou se stává parcela, označená topografickým číslem. Vedle čísel parcel se setkáme s domovními čísly (pozdějšími čísly popisnými), nechybí jméno majitele a rozloha pozemku, včetně výnosu.
Způsob placení daní i vlastní výměr daně vzbudil vlnu nevole, a tak byl katastr po smrti Josefa II. odvolán. V upravené podobě začal roku 1793 platit nový, nazývaný někdy jako tereziano-josefinský.

Josefský katastr je uložen v NA v Praze, 1. oddělení a částečně v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, sign. B1. Zájemci o mlynářství ocení z Josefského katastru také Sumáře plodin z roku 1787, kde se mj. uvádí ceny obilí v jednotlivých dominiích. V edici tento katastr není k dispozici.

Stabilní katastr
Stabilní katastr se stal v Čechách základem pro vyměření daní roku 1860, ale práce na něm započaly již roku 1817. V Čechách se měření odbývalo mezi lety 1826-1843. Součástí stabilního katastru je katastrální operát, tvořen třemi dílčími soubory: vceňovací operát s dokumenty a protokoly, jež tvoří podklad pro vlastní ocenění pozemků, písemný operát, kde najdeme údaje k jednotlivým parcelám a originální mapy s povinnými císařskými otisky.
K mlýnům se ve vceňovacích operátech vztahují dva paragrafy, a sice § 5 – Flusse, Büche, Teichen, Seen (řeky, potoky, rybníky, jezera) a § 14 – Industrialgewerke (průmysl, živnosti).
Pozemky na originálních mapách jsou barevně členěny podle druhu a opatřeny parcelním číslem, které odpovídá písemnému operátu. Mapy jsou v měřítku 1:2880. Vedle kolorovaných map byly pořízeny i tzv. císařské otisky a indikační skici. Indikační skici sloužily k zjišťování (indikování) změn. Jde vždy o několik čtvrtek slepených k sobě. Zachyceny jsou tu čísla pozemkových i stavebních parcel a čísla popisná, navíc je vyznačeno, zda se jednalo o objekt spalný /žlutě/ nebo nespalný /rumělka/. používal bych raději formulaci „objekt z materiálů spalných /žlutě/ nebo nespalných /rumělka/“ V případě mlýna a dalších objektů s vodním pohonem lze snadno sledovat vodní cesty související s mlýnem a na návodní straně je vyznačen i počet vodních kol, který však nemusí vždy odpovídat skutečnému stavu.
Vedle originálních map kreslených přímo v terénu a později kolorovaných, vznikly jejich kopie, kam se již nezapisovaly pozdější opravy a vpisky /červeným inkoustem/. Tyto mapy se nazývají povinné císařské otisky. Originální mapy se v měřítku liší, otisky jsou všechny v měřítku 1:2880, ale při podrobnějším měření, hlavně u měst, se používalo měřítka 1:1440.
Velmi významnou a téměř nevyužívanou součástí měřického operátu jsou mapy pozemkové knihy a mapy vodní knihy v měřítku 1:2880. V nich najdeme detailní informace o vlastnictví jednotlivých parcel nebo o správcovství úseků vodních toků a výkonu vodních práv (např. mlynářského).
Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena i většina platných katastrálních map na území České republiky. Takové katastrální mapy (zpravidla v měřítku 1:2880) jsou platné na cca 70 % území dnešního státu.

Reambulace (revize) stabilního katastru proběhla již v letech 1869-1881, často však na škodu původního katastru. Zároveň se ukázala potřeba katastr neustále doplňovat. Roku 1896 byl tedy znovu revidován a o 2 roky později byla do katastru zavedena metrická míra.
Nový katastrální zákon byl pro Československo vydán až roku 1927.

Mapy stabilního katastru i jejich duplikáty, stejně tak indikační skici s písemným materiálem, jsou dostupné v NA v Praze, 1. oddělení. Císařské povinné otisky, katastrální operát, částečně originální mapy a indikační skici jsou deponovány v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, sign. 2B/a. Ve stejném fondu může badatel nalézt i zmíněné mapy vodní knihy, pod. sign. 2B/a/19.
1200 mapových listů (tj. asi 1,6 % současných katastrálních území ČR) stabilního katastru je digitálně zpracované a přístupné na http://oldmaps.geolab.cz a císařské povinné otisky na http://historickemapy.cuzk.cz.

Doporučit lze literaturu:
PEKAŘ, J.: České katastry 1654-1789: se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním, Praha 1932.