Pokorný:
Dřevěný větrný mlýn stával jižně od Librantic (na katastrální mapě z roku 1930 je vyznačen asi 570 m na JV od kříže na návsi) na pozemkové parcele č. 882 v trati Na kopcích (641), na sever u mlýna (stavební parcela č. 89) je stavení čp. 100 (642). Mlýn postavil roku 1855 Václav Toman s tesařským mistrem z Dubence u Dvora Králové nad Labem. Byl to obilní mlýn o dvojím složení. Josef Uhlíř (zemřel 1921) zařídil tu i okružní pilu na dříví, hlavně na tyčovinu. Mlýn pracoval ještě roku 1922, avšak chátral, až r. 1947 byl jeho posledním majitelem Fr. Žaloudkem rozbořen (643). Výška lokality je cca 271 m (644).
Tento mlýn patří k nejznámějším a je bezpochyby z nejlépe popsaných a dokumentovaných větrných mlýnů v Čechách (645). Dnes náleží pozemková parcela 882 B. Malému, Librantice čp. 100, hon má název U větřáku (646).
(641) Chytilův místopis republiky Československé (Praha s.d. 1948) uvádí pro místo název Větrák.
(642) GÚ-ÚAGK, SK, katastrální mapa i.č. 4055, 1930, list III (Librantice).
(643) Dle obsáhlé zprávy archiváře Librantic J. Horáka (GÚ-ČSAV, VM-Č, sdělení z 1.3. 1956).
(644) Státní mapa 1:5000 – odvozená, list Hradec Králové 2-0, 1951.
(645) Podrobné dějiny mlýna napsal J. Horák (v rukopise „Dějiny Librantic“) a pořídil i soustředil obsáhlý archiv snímků. Jeho fotografie větrného mlýna v Libranticích též v Čs. společnosti národopisné v Praze, inventární č. 3794-3805 (Dnes v ÚEF-ČSAV). Darem J. Horáka je i 14 snímků v GÚ-ČSAV, VM-Č. Ze starší literatury uvádíme: L. Domečka-F. L. Sál, Královéhradecko, I, část 1, Hradec Králové 1928, 108; B. Vavroušek, Větrné mlýny, Zlatá Praha, ročník 34/1916-17, 322; A. Šorm, Větrný mlýn v Hrachovišťatech a Librantický, ČL, ročník 26/1926, 253; -jčk-, Ochrana památek, ČT, ročník 29/1927, 284; F. Starý, Zprávy o některých větřácích v severovýchodních Čechách, ČL, ročník 28/1928, 185; J. Horák, Větrný mlýn u Librantic na Královéhradecku, Zlatá Praha, ročník 46/1928-29, 495 (se 4 reprodukcemi); J. Simon, Větrný mlýn u Librantic na Královéhradecku, Krása našeho domova, ročník 35/1943, 33; u některých článků jsou fotografie. Za okupace v roce 1953 Technické museum v Praze provedlo zaměření větrného mlýna v Libranticích architekty Beerem a Jirkalem a byly zhotoveny plány a řezy, které se však zachovaly v Národním technickém museu jen zčásti; jedno vyhotovení měla i Státní památková správa. Zachráněny jsou i stereo-negativy z téže doby a 1 reprodukce asi z roku 1915 (Národní technické museum, č. negativu 2202-2216, reprodukce č. 2217).
(646) GÚ-ČSAV, VM-Č, sdělení MNV v Libranticích z 13.8. 1970, čj. 231/1970.
Historie obecně
Dřevěný větrný mlýn stával jižně od Librantic (na katastrální mapě z r. 1930 je vyznačen asi 570 m na JV od kříže na návsí) na pozemkové parcele č. 882 v trati Na kopcích v nadmořské výšce 271 m. Na sever od mlýna je mlynářovo stavení čp. 100, postavené někdy kolem roku 1860. Hon má stále název U větráku. Místní nazývali místo „Na povětráku”.
Mlýn postavil v roce 1855 Václav Toman s tesařským mistrem z Dubence u Dvora Králové nad Labem. Budova měla čtvercový půdorys o délce strany 5,6 m, výšku po hřeben střechy 10,7 m. Průměr větrného kola byl 16 m. Byl to obilní mlýn o dvojím složení. Jeden z pozdějších mlynářů Josef Uhlíř zřídil ve mlýně okružní pilu na dříví, hlavně na tyčovinu. V době světové války šrotoval obilí lidem, neboť tehdy mohl semlíti každý ve mlýně jen tolik, kolik měl na „mlecím výkaze” úřadem dovoleno. Množství nestačilo a mouku nahrazoval i obilní šrot. Mlýn pracoval ještě v roce 1922, ale po smrti posledního mlynáře Josefa Uhlíře (1921) chátral. Nový majitel chtěl mlýn zbořit a dřevo použít na otop. Ale Státní památkový úřad to nepovolil a začal usiloval o jeho zachování, proto jej vzal pod svoji ochranu. 4. července 1929 se přehnala krajem hrozná vichřice, která mlýnem pootočila a poničila střechu. To uspíšilo jeho konec. Nejprve se začaly bortit trámy na křídlech, která po čase upadla. 4. dubna 1940 se zřítila vlivem větru zbývající křídla se i s koncem hřídele. V roce 1943 byla dvěma pracovníky Technického muzea v Praze provedena kompletní dokumentace celého mlýna bohužel mimo vnitřní zařízení. Celá stavba byla přesně změřena a byly vypracovány přesné a podrobné plány větrníku.
V roce 1947 koupil za 5000 K. mlýn František Žaloudek se slibem, že ho uvede do pořádku. Ale nestalo se tak a ještě téhož roku byl zbořen.
Tento mlýn patří k nejznámějším a je bezpochyby nejlépe popsaný a zdokumentovaný větrný mlýn v Čechách.
Mlýn je vyobrazen na
III. vojenské mapování - Františko-josefské (1876 - 78 - Morava a Slezsko, 1877 - 80, Čechy)
