Kolik dělá obrátek v minutě hladká nebo porculánová stolice při průměru 30 cm?
Zobrazit odpověď
225 - 30 = 195 obrátek v min.
Jak se dopravuje obilí vodorovně?
Zobrazit odpověď
Šneky a pásy popruhovými.
Kolik dělá francouzský kámen obrátek při průměru 110 cm?
Zobrazit odpověď
220 - 110 = 110 obrátek v min.
Kolik obrátek dělá křídlenec v průchodní loupačce na žito a pšenici?
Zobrazit odpověď
pří půměru 48 cm dělá 600 obrátek,
při průměru 65 cm dělá 450 obrátek
při průměru 73 cm dělá 400 obrátek za minutu.
Periodické mají podle průměru křídlence 400 - 550 ot./min.
Proč běží válce od sebe a jak dochází k šrotování a mletí?
Zobrazit odpověď
Válce musí běžeti do sebe proto, aby křížením rýh docílilo se řezání a mletí obilí a jeho vtahování mezi válce.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:
Pokorný:
Dřevěný větrný mlýn stával jižně od Librantic (na katastrální mapě z roku 1930 je vyznačen asi 570 m na JV od kříže na návsi) na pozemkové parcele č. 882 v trati Na kopcích (641), na sever u mlýna (stavební parcela č. 89) je stavení čp. 100 (642). Mlýn postavil roku 1855 Václav Toman s tesařským mistrem z Dubence u Dvora Králové nad Labem. Byl to obilní mlýn o dvojím složení. Josef Uhlíř (zemřel 1921) zařídil tu i okružní pilu na dříví, hlavně na tyčovinu. Mlýn pracoval ještě roku 1922, avšak chátral, až r. 1947 byl jeho posledním majitelem Fr. Žaloudkem rozbořen (643). Výška lokality je cca 271 m (644).
Tento mlýn patří k nejznámějším a je bezpochyby z nejlépe popsaných a dokumentovaných větrných mlýnů v Čechách (645). Dnes náleží pozemková parcela 882 B. Malému, Librantice čp. 100, hon má název U větřáku (646).
(641) Chytilův místopis republiky Československé (Praha s.d. 1948) uvádí pro místo název Větrák.
(642) GÚ-ÚAGK, SK, katastrální mapa i.č. 4055, 1930, list III (Librantice).
(643) Dle obsáhlé zprávy archiváře Librantic J. Horáka (GÚ-ČSAV, VM-Č, sdělení z 1.3. 1956).
(644) Státní mapa 1:5000 – odvozená, list Hradec Králové 2-0, 1951.
(645) Podrobné dějiny mlýna napsal J. Horák (v rukopise „Dějiny Librantic“) a pořídil i soustředil obsáhlý archiv snímků. Jeho fotografie větrného mlýna v Libranticích též v Čs. společnosti národopisné v Praze, inventární č. 3794-3805 (Dnes v ÚEF-ČSAV). Darem J. Horáka je i 14 snímků v GÚ-ČSAV, VM-Č. Ze starší literatury uvádíme: L. Domečka-F. L. Sál, Královéhradecko, I, část 1, Hradec Králové 1928, 108; B. Vavroušek, Větrné mlýny, Zlatá Praha, ročník 34/1916-17, 322; A. Šorm, Větrný mlýn v Hrachovišťatech a Librantický, ČL, ročník 26/1926, 253; -jčk-, Ochrana památek, ČT, ročník 29/1927, 284; F. Starý, Zprávy o některých větřácích v severovýchodních Čechách, ČL, ročník 28/1928, 185; J. Horák, Větrný mlýn u Librantic na Královéhradecku, Zlatá Praha, ročník 46/1928-29, 495 (se 4 reprodukcemi); J. Simon, Větrný mlýn u Librantic na Královéhradecku, Krása našeho domova, ročník 35/1943, 33; u některých článků jsou fotografie. Za okupace v roce 1953 Technické museum v Praze provedlo zaměření větrného mlýna v Libranticích architekty Beerem a Jirkalem a byly zhotoveny plány a řezy, které se však zachovaly v Národním technickém museu jen zčásti; jedno vyhotovení měla i Státní památková správa. Zachráněny jsou i stereo-negativy z téže doby a 1 reprodukce asi z roku 1915 (Národní technické museum, č. negativu 2202-2216, reprodukce č. 2217).
(646) GÚ-ČSAV, VM-Č, sdělení MNV v Libranticích z 13.8. 1970, čj. 231/1970.
Historie obecně
Dřevěný větrný mlýn stával jižně od Librantic (na katastrální mapě z r. 1930 je vyznačen asi 570 m na JV od kříže na návsí) na pozemkové parcele č. 882 v trati Na kopcích v nadmořské výšce 271 m. Na sever od mlýna je mlynářovo stavení čp. 100, postavené někdy kolem roku 1860. Hon má stále název U větráku. Místní nazývali místo „Na povětráku”.
Mlýn postavil v roce 1855 Václav Toman s tesařským mistrem z Dubence u Dvora Králové nad Labem. Budova měla čtvercový půdorys o délce strany 5,6 m, výšku po hřeben střechy 10,7 m. Průměr větrného kola byl 16 m. Byl to obilní mlýn o dvojím složení. Jeden z pozdějších mlynářů Josef Uhlíř zřídil ve mlýně okružní pilu na dříví, hlavně na tyčovinu. V době světové války šrotoval obilí lidem, neboť tehdy mohl semlíti každý ve mlýně jen tolik, kolik měl na „mlecím výkaze” úřadem dovoleno. Množství nestačilo a mouku nahrazoval i obilní šrot. Mlýn pracoval ještě v roce 1922, ale po smrti posledního mlynáře Josefa Uhlíře (1921) chátral. Nový majitel chtěl mlýn zbořit a dřevo použít na otop. Ale Státní památkový úřad to nepovolil a začal usiloval o jeho zachování, proto jej vzal pod svoji ochranu. 4. července 1929 se přehnala krajem hrozná vichřice, která mlýnem pootočila a poničila střechu. To uspíšilo jeho konec. Nejprve se začaly bortit trámy na křídlech, která po čase upadla. 4. dubna 1940 se zřítila vlivem větru zbývající křídla se i s koncem hřídele. V roce 1943 byla dvěma pracovníky Technického muzea v Praze provedena kompletní dokumentace celého mlýna bohužel mimo vnitřní zařízení. Celá stavba byla přesně změřena a byly vypracovány přesné a podrobné plány větrníku.
V roce 1947 koupil za 5000 K. mlýn František Žaloudek se slibem, že ho uvede do pořádku. Ale nestalo se tak a ještě téhož roku byl zbořen.
Tento mlýn patří k nejznámějším a je bezpochyby nejlépe popsaný a zdokumentovaný větrný mlýn v Čechách.
Mlýn je vyobrazen na
III. vojenské mapování - Františko-josefské (1876 - 78 - Morava a Slezsko, 1877 - 80, Čechy)
