Mlýn v roce 1801 začal stavět nějaký pan Rus a dostavěl ho Doušek na místě zvaném Horka. U mlýna stálo dřevěné stavení. Pozemek byl obecní pastvinou. Mlýn měl jedno složení a jednoho pracujícího.
Roku 1843 byl mlynářem Anton Dutschka, v roce 1857 pak Josef Matouch. Jeho rodina se vystěhovala do Ameriky a mlýn koupil Černohorský. I tato rodina se vystěhovala do Ameriky. Od roku 1876 byl deset let mlynářem sekernický mistr Fromelt z Bertholdsdorfu u Ochranova, jenž postavil v Čechách několik mlýnů (např. v obci Vysoká). Mlýn koupil za 2000 zlatých. nemoci a rodinné neshody byly příčinou toho, že byl mlýn prodán panu Goldbach z Libovice. Nový majitel mlýn pronajal Josefu Baitlerovi, který později přešel na vrátenský větrník.
V 80. letech 19. stol už mlýn upadal a 1. 9. 1889 vyhořel. Na místě vznikl kamenolom.
Zdroj: Šolc, V.: Mlýny na Strenickém potoce.
Pokorný:
. Dřevěný větrný mlýn byl vystavěn asi roku 1801 (117) jakýmsi Rusem, dostavěl jej pak Doušek (118). Stál asi 800m na JV od návesního rybníčka v Nosálově na pozemkové parcele č. 264 na Horce, nad silnicí z Lobče do Nosálova. Při větrném mlýně bylo dřevěné stavení (stavební parcela č. 59). Pozemek byl obecní pastvinou (119). V roce 1843 byl tu větrným mlynářem Anton Dutschka z čp. 59 v Nosálově (Nossadl); pozemek je označen jako dominikální a leží v trati Horka (120). Pozdější Katastrální oceňovací elaborát (121) a sumář Oceňovacího operátu (122) uvádějí toliko, že větrný mlýn měl jedno mlýnské složení a jednoho pracujícího. Roku 1857 zapisuje se mlynář Josef Matouch (123). Od roku 1876 po dobu deseti let byl majitelem mlýna sekernický mistr Frömelt z Berholdsdorfu u Ochranova, jenž postavil v Čechách několik mlýnů(118). V 80. letech 20. století mlýn již upadl a 1.9. 1889 vyhořel (124). Na místě lámal se pak kámen(125).
Dnes je na místě větrného mlýna zemní sklep a kamenolom. Název tratě Horka se dosud užívá (127).
(117) GÚ – ČSAV, VM – Č, sdělení ZLA Mnichovo Hradiště z 9. prosince 1953, čj. 154/53; Větrný mlýn postaven koncem 18. století, na místě dvou (asi vodních) zaniklých mlýnů.
(118) J. Lajner, Nosálovský větrník, Boleslavan, roč. 9/1934-35, 211-212.
(119) GŮ – ÚAGK, katastrální mapa i.č. 5183, 1846 (stav roku 1843), list IV (Nosálov).
(120) Pozdější rukou je opraveno jméno vlastníka na Josefa Mattauch a pozemek se označuje již za rustikální (SÚA, SK, duplikát, 23, 17,Nossadl, Grund – Parzellen – Protocol a Bau – Parzellen – Protocol, 1843).
(121) Duplikát SK, Catastral – Schätzungs – Elaborat.
(122) GÚ – ÚAGK, Oceňovací operát SK, sumář Boleslavsko, Windmühlen.
(123) SÚA, SK, Boleslavsko, 348, Nossadl, 1843.
(124) K. Sellner, Větráci na Bělsku, ČL, roč. 27/1927, 376.- Staveb. Parcela č. 59 po zboření mlýna roku 1904 zanikla a vplynula do pozemkové parcely č. 264/2; současně bylo vymazáno označení „větrný mlýn“ (GÚ – ČSAV, VM – Č, sdělení lidového soudu v Doksech ze 7.4. 1956, 2No 755/55, výpis z pozemkové knihy katastrálního území Nosálov, č knihovní vložky 59).
(125) F. Janoušek, Pověsti okresu Bělského, Lobeč a okolí, Věstník okresu Bělského, roč. 5/1913, 63.
(126) Státní mapa 1:5000 – odvozená, list Mladá Boleslav 7-1, 1952.
(127) GÚ – ČSAV, VM – Č, sdělení rady MNV Nosálov ze 4.8. 1970.
Mlýn je vyobrazen na
II. vojenské mapování - Františkovo (1836 - 52)
III. vojenské mapování - Františko-josefské (1876 - 78 - Morava a Slezsko, 1877 - 80, Čechy)
