Jak seřídíme kámen?
Zobrazit odpověď
Pravítkem a barvou, přesvědčíme se, je-li rovný a kde víc opisuje barvu, oklepeme ta místa pemrlicí, až kámen srovnáme. Prsa musí býti vybrána, též remiše.
Jak se pozná kvalita obilí?
Zobrazit odpověď
Podle hektolitrové váhy a sice: Pšenice váží 76 - 82 kg hekr., žito váží 65 - 72 kg hekt.
Z čeho pozůstává obilní zrno?
Zobrazit odpověď
Ze slupky, jádra, klíčku a vousku.
Běží oba válce šrotovky a žitné stejně rychle?
Zobrazit odpověď
Ne. Jeden válec běží rychle, přdstihuje válec druhý. Předstih šrotovky jest 1:2 - 1:2,5, u žitné 1:3.
Jakého materiálu se používá pro vysévače?
Zobrazit odpověď
Pro šroty a hrubé krupice se používá dráten. síť, pro ostatní se používá pravého mlynářského hedvábí.
Otázky tovaryšské mlynářské zkoušky, Lehovec, A. 1936:

Zásady svépomocné údržby a péče větrných mlýnků s turbínou


Mezi velmi specifické druhy památkových objektů patří výrobní technické objekty, neboť je tvoří dvě srovnatelně hodnotné složky – na jedné straně stavba a na druhé její technologické vybavení. Hodnoty takového objektu jsou tím vyšší, čím větší část se dochovala z obou složek.

 

 

Při snaze o vhodné řešení oprav či stavebních úprav malých větrných mlýnů s turbínou bychom neměli rozlišovat, zda jde o objekty veřejnosti nepřístupné, případně pouze příležitostně přístupné, anebo na druhé straně objekty veřejnosti přístupné a využívané k expozičním účelům. Ve všech případech bychom měli mít na zřeteli snahu o maximální zachování autentických součástí a dochované podoby. Stejně tak je nepodstatné, jestli jde o stranu pohledově exponovanou nebo odvrácenou. Ani na odvrácené straně bychom totiž neměli přistupovat ke zbytečným kompromisům, k jakým patří třeba použití nevhodně úzkých prken nebo osazení nového a ještě rozměrově a tvarově nevhodného okna, protože „to stejně nebude vidět“.

Na prvním místě musíme uvést, že objekty prohlášené za kulturní památku, stojící na území památkové rezervace, památkové zóny nebo ochranného pásma, se řídí ustanoveními zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že sice platí dále uvedená doporučení, ale zároveň je třeba dodržet náležitosti stavená tímto právním předpisem, který vedle takových záležitostí jako je povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, také povinnost zamýšlí-li provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí předem si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu.

Jestliže jsme konstatovali, že technické objekty jsou z hlediska památkové péče velmi specifické, pak o mlýnech a zejména malých větrných mlýnech s turbínou to platí tím více. A je třeba jejich zvláštní postavení respektovat, neboť se jedná o jedinečnou ukázku schopnosti kovozemědělců z oblasti Ostravska usnadnit si práci při šrotování a mletí zrna.

Existuje řada záležitostí, kterými je vhodné se v případě malých mlýnů s větrnou turbínou zabývat. Vedle obecně platných zásad stavebních úprav, oprav, rekonstrukcí či jiných úprav, se těchto objektů z hlediska principů památkové péče týká také řada specifických záležitostí.

Z obecných zmiňme:
• Neměnit hmotové, ale ani prostorové uspořádání objektu, což se stejným způsobem týká tvaru, objemu a sklonu střechy. Je-li třeba kvůli využití objektu provést vložení příčky, musí k tomu dojít tak, aby ani při následném odstranění nedocházelo ke ztrátám autentických částí objektu. Problematické jsou samozřejmě i přístavby a zcela bychom měli odmítnout jakékoliv nástavby malých větrných mlýnů s turbínou.
• Snažit se v maximální možné míře zachovat konstrukce a prvky objektu hodnotné z hlediska jeho vzniku a vývoje. Obdobný přístup uplatňujeme v případě technologického vybavení, což platí pro konstrukce a prvky, které pocházejí z doby mlýnského provozu. Ponecháváme pouze takové mladší úpravy (tedy po zrušení provozu), k jejichž odstranění by bylo nutné negativně zasáhnout i do autentických částí technologického vybavení.
• U malých větrných mlýnů s turbínou nikdy neprovádět zásadní a rozsáhlejší stavební úpravy se snahou zajistit objekt i jeho technologické vybavení na mnoho let dopředu („aby to vydrželo“), ale naopak postupovat metodou drobných a pravidelných udržovacích prací. S tím souvisí vhodný režim stavby. U malých větrných mlýnů s turbínou jej můžeme hledat buď v podobě doplňkových záležitostí (uložení zahradního nářadí), ale třeba využití pro expoziční účely s občasným zpřístupněním.
• Používané stavební materiály a postupy by v maximální možné míře měly vždy respektovat zvyklosti odpovídající vzniku objektu. Tj. nahrazování dožilých částí provádět stejnými materiály (kámen, dřevo, pálené cihly, vápenná malta, asfaltová lepenka) a ve shodném charakteru, jaký měly v minulosti (např. prkna odpovídajících rozměrů). S potřebnou opatrností (např. kontrola dřeva, zda není napadené dřevokaznými škůdci) je možné používat druhotně materiály z rozebíraných starých objektů.
Obdobně platí pravidlo o respektování odpovídajících zvyklostí i v případě používání střešní krytiny, kdy se na malých větrných mlýnech s turbínou historicky setkáváme s lehkými krytinami (např. asfaltová lepenka, plech).
• Pro opravy a konzervace technologického vybavení platí stejné principy, jako pro stavební záležitosti. K tomu bychom měli vždy důkladně zvážit, zda je nutná snaha o zprovoznění, pokud by v konkrétním případě vedla k výraznému snížení autenticity. Zpravidla totiž při konzervaci k úbytku na dochovaných částech technologického vybavení nedochází, zatímco v případě zprovoznění je často nutná výměna celých dílů.
• Na základě principů v předchozích bodech respektovat i historické povrchové úpravy včetně nátěrů strojů.
• V žádném případě by nemělo dojít k uplatnění tzv. analytické metody spočívající v tom, že se záměrně nechají odhalené části konstrukcí popř. prvků, které však v minulosti bývaly skryté pod bedněním, oplechováním či jiným povrchem (např. mlýnské kameny bez lubu). To se týká i různých technologických prostupů (třeba pro hřídele), které ztratily svoji dřívější funkci, a došlo druhotně k jejich uzavření.
• Případná nová užitná zpravidla technická zařízení (v případě malých větrných mlýnů s turbínou se může jednat nejspíš jen o hromosvod nebo elektrický rozvaděč) přiznáváme tyto bez snahy o „maskování“, které obvykle ve výsledku vypadá trapně a většinou i kýčovitě. Jako jedno z mála vhodných řešení se nabízí možnost barevného přizpůsobení nového zařízení se stávající barevností objektu.
Naopak zcela nevhodné jsou moderní úpravy, které si tyto stavby nezbytně nevyžadují. Jako příklad můžeme uvést „ozdobné“ obložky dveří nebo zbytečné obklady úzkými prkny, tzv. palubkami. K nejvíc nevhodným „okrašlovacím detailům“ pak patří lucerny a obdobné kýčovité doplňky.
• Při velikosti a charakteru malých mlýnů s turbínou není obvyklé, že by vykazovaly mladší vývojové etapy, ale výjimečně k tomu může docházet třeba v podobě řemenic pro pohon elektromotorem. Při každém rozhodování o odstranění těchto vývojových záležitostí je třeba pečlivě zvážit, zda je to opravdu nezbytné, jelikož se mnohdy nemusí jednat o napravování „chyb“, ale naopak jde o ničení dokladů užívání objektu.
• Opodstatněné navracení se ke starší stavební podobě (velikost, plošné členění a umístění otvorových prvků, tvar a sklon střechy, rozměry desek bednění) je možné jen v případě dostatečného množství podkladů (historické fotografie, kresby, původní plánová dokumentace, písemné záznamy v archivních materiálech – protokoly, úřední hlášení, spisy požární a stavební policie, obecní a rodinné kroniky), které je třeba navzájem pečlivě porovnat, abychom později nezjistili, že to co je zachyceno na unikátně dochovaném nákresu nebylo ve skutečnosti nikdy provedeno.
• Podobně postupujeme také v případě technologického vybavení, avšak s tím, že by se mělo jednat pouze o jeho drobná doplňování, ale rozhodně ne o výměny jeho částí či dokonce celku.

Konzultaci k záležitostem v případech podle předchozích bodů může poskytnout místně příslušné územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu (http://www.npu.cz) a v případě, že objekt není prohlášený za kulturní památku, lze se obrátit také na sekci větrné mlýny při Klubu přátel Technického muzea a v Brně (doubek.mlyny@vetrnemlyny.info)

Zdůrazněme, že zásadní význam má pro zachování objektu jeho reálné využití. Platí princip, že i částečně znehodnocující využití je lepší, než žádné, jelikož u nevyužívaných objektů téměř nikdy není prováděna údržba. V případě malých větrných mlýnů s turbínou se právě zde setkáváme s jedním z největších problémů, protože nenabízejí možnost úpravy pro trvalé obývání nebo rekreaci a obecně jejich přestavba pro jiné využití vede ke značné ztrátě autenticity, popř. i k takovým změnám vzhledu, že již nelze hovořit o záchraně a zachování objektu. Je tedy třeba vždy pečlivě zvážit, zda k takové úpravě vůbec přistoupit.

Nakonec si uveďme aspoň poznámku ke zpomalení stárnutí objektů. Vzhledem k nevelkým rozměrům a charakteru malých větrných mlýnů s turbínou nelze potřebným způsobem regulovat vlhkost a zamezit teplotním výkyvům, ale velmi účinné a potřebné je zajištění přirozené ventilace pomocí otvorových prvků a též využitím netěsnosti bedněných stěn či přechodů mezi stěnou a střechou. K tomu je nutné udržovat nejbližší prostředí tak, aby ze zeminy doléhající až ke stěnám nevzlínala zemní vlhkost a vlhkost v interiéru a stěnách se nezvyšovala neudržovanou zelení v bezprostředním okolí.

 

Radim Urbánek