Hlavnice | Detail mlýnu

 Příspěvek majitele větrného mlýna Tomáše Raaba (prosinec 2021)

       Objekt byl neobydlený, neudržovaný a volně přístupný do roku 2011 kdy byl předán pod 19 letech soudních sporů, potomkům rodiny Raabove a Košárkové. Zemědělskou usedlost,-stodolu s větrným mlýnem převzali zástupci rodiny ve značně poškozeném stavu, místo bylo několik let vybydleno. Místo nemá zavedenou přípojku na elektrickou energii , ani rozvod vody.
Po navrácení majetku podle restitučního zákonu místo nemá původní číslo popisné, bylo vymazáno z některých katastrálních map i po digitalizaci, místo není kolaudováno - probíhá kolaudační řízení. Kolaudovat se má na Slezský skanzen lidové architektury Raabúv větrný mlýn do koce roku 2021.
      V roce 2016 podle nového občanského zákoníku získávají potomci Jana Raaba - posledního mlynaře do vlastnictví v bezprostřední vzdálenosti od mlýnu, tři stavby lidové architektury, špýchary taktéž památkově chráněné. V roce 2017 podle výpisu z Katastru nemovitostí - list vlastnictví - vlastní mlýn z 2/3 Tomáš Raab - vnuk posledního mlynáře, z 1/3 paní Markéta Košárková dcera mlynáře. Vlastníci se snaží uvést místo do původního poválečného stavu. Na jaře roku 2021 je hotové celkové zaměření mlýnu - posudek, v průběhu roku bylo vydáno závazné stanovisko odborem památkové péče. Do konce roku 2021 bude zpracováván rozpočet nutný ke stabilizaci stavby mlýnu, tak aby v roce 2022, po kladném vyřízení žádosti a čerpání peněz z havarijního fondu na opravy kulturních památek, (mlýn byl zapsán jako kulturně technická památka do seznamu v roce 1964) mohlo začít s vlastními pracemi a opravami mlýnu.

Mlýn je přístupný podle počasí, celoročně, otevírací doba od východu do západu slunce podle jednotlivých ročních období. Přístupný také po domluvě na tel 602 669 661 - Tomáš Raab- průvodce, vnuk posledního mlynáře, také po včasné domluvě na e-mail - raabuv.mlyn@seznam.cz

Článek Ing. Pecháčka:

Raabův mlýn je sloupového typu. V současné době již není schopen mlít, neboť chybí části vnitřní zařízení. Původní obydlí mlynářů bylo zbouráno v šedesátých letech, zůstala stát jen stodola. Větrný mlýn byl postaven v roce 1810 v nadmořské výšce 410 metrů. V roce 1929 se stal majitelem Jan Raab. Ještě v roce 1953, kdy se jeho majitelem stala rodina Vincence Jaroně, byl mlýn plně funkční. V následujících letech pečovalo o stavbu Vlastivědné zařízení okresu Opava se sídlem v Hradci nad Moravicí a v roce 1973 přešel mlýn na Správu zámku v Hradci nad Moravicí. V roce 1974 byl mlýn ve velmi špatném stavu. O záchranu se postaralo Jednotné zemědělské družstvo z Kravař na Hlučínsku. Mlýn byl v roce 1974 opatřen novými křídly, znovu zastřešen, vnitřní zařízení však již nebylo opraveno. V roce 1985 převedlo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě jako správce nemovitých zařízení hospodářskou smlouvou mlýn do vlastnictví Jednotného zemědělského družstva Hlavnice.

V roce 1986 se o starý větrný mlýn začal zajímat MUDr. Milan Hrabánek spolu s partou mladých lidí. Vytvořili 16. základní organizaci Větrný mlýn Českého svazu ochránců přírody, jejíž hlavní činností se stala ochrana starého hlavnického větrného mlýna včetně přilehlých objektů. Projekt na ochranu a opravu celého objektu, předložený státním orgánům, byl přijat. Parta získala dotace od státu i zemědělských družstev a dala se do práce. Do roku 1992 odvedla obrovský kus práce. V rámci celostátní akce Brontosaurus jim pomohli s opravami mladí lidé z celé republiky. Z původní zástavby, kterou tvořil obytný dům, výměnek, chlévy, stodola a větrný mlýn, stál v roce 1986 pouze mlýn a stodola. V rámci adaptace v dalších letech vznikla obytná mlynářská chalupa pro muzejní účely. Ve druhém podlaží byly vytvořeny ubytovací kapacity pro turisticko – přírodovědné oddíly dětí a mládeže z celé ČR.

Součástí areálu se staly špýchary z 19. století, které dotvářejí atmosféru budoucího malého skanzenu a základny pro děti a mládež. V Kobeřicích na Hlučínsku totiž stávaly na jedné louce původní špýchary v zachovalém stavu, které kdysi sloužily k uskladnění obilí. Měly se stát základem přírodního skanzenu slezské lidové architektury. Jenže člověk míní a osud mění. Louka musela být v rámci restituce vrácena původnímu majiteli a tak ještě než začal sloužit skanzen svému účelu, zanikl. Do řešení se v roce 1992 vložila 16. základní organizace Větrný mlýn Českého svazu ochránců přírody a ve spolupráci s Okresním úřadem v Opavě zajistila přestěhování špýcharů do Hlavnice na pozemek větrného mlýna. Tesařská firma z Lesních Albrechtic pod odborným vedením rožnovské firmy rozebrala oba špýchary na jednotlivé části a poškozené díly nahradila novými. Na místě určení v Hlavnici opět špýchary poskládala do původní podoby. Hlavnický pozemek starého mlýna byl tedy doplněn o dva dvoupatrové špýchary z roku 1856, které představují typické hospodářské budovy opavských statků 19. století. Brzy nato přibyl ke dvěma špýcharům třetí z Loděnice.
Původní větrný mlýn a tři špýchary se staly základem snahy 16. základní organizace Větrný mlýn Českého svazu ochránců přírody o zachování části lidové architektury, související s vývojem mlynářského řemesla opavského okresu. Zaměření a náplň expozice byly v hrubých rysech projednány na společné poradě mladých s pracovníky Technického muzea v Brně a Zemědělského muzea v Praze. Podle závěrů této porady by měla být expozice realizována na dvou místech. V zámku v Hradci nad Moravicí by výstava měla řešit vznik a historicko – technický vývoj větrných mlýnů. V areálu Raabova mlýna v Hlavnici by měla být druhá část expozice, na volném prostranství a v současných zastřešených objektech. Některé předměty, na příklad palečné kolo s hlavním hřídelem, podstavec mlýna, mlýnské kameny apod., je možné vidět již dnes. V budově by pak měly být vystaveny menší předměty - síta, mlynářská zařízení, nádoby, různé modely apod. Cílem této plánované expozice větrného mlynářství je zachránit poslední památky na minulou dobu a představit veřejnosti větrné mlýny jako velice vyspělá technická zařízení své doby.
Jenže snaha mladých ochránců přírody o zachování části lidové architektury byla přerušena restitucí. O usedlost a pozemek, na němž stojí větrný Raabův mlýn, zažádali nejen potomci původních majitelů Raabovi – Košárkovi v zastoupení paní Markéty Košárkové z Mladecka, ale také potomci rodiny Jaroňovy z Hlavnice, kteří získali usedlost i pozemek přídělem podle Benešova dekretu č. 12 Sb. o konfiskaci těsně po válce. Jaroňovi pak v únoru 1964 předali usedlost státu na základě prohlášení o vzdání se přídělu s mlýnem v neudržovaném stavu. V roce 1988 získala hospodářskou smlouvou tento pozemek již jmenovaná základní organizace ochránců přírody do trvalého užívání. Podmínkou převzetí bylo, že organizace mladých naplní záměr své činnosti, tzn. adaptaci a rekonstrukci celého areálu větrného mlýna v podobu zemědělského muzea se zaměřením na vývoj mlynářství na Opavsku.

Raabův větrný mlýn v Hlavnici začíná opět chátrat. Zda bude již podruhé zachráněn (první rekonstrukce v roce 1974) závisí na rychlosti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Opavě. Mladí lidé ještě mají chuť mlýn nejen zachránit, ale i povýšit jeho hodnotu vytvořením muzea větrného mlynářství v našem regionu.

Ing. Jiří Pecháček, 2000

Zveřejněno v časopise Vlastivědné listy
Použitá literatura:
Berka, Miroslav Ing. a kol.: Sborník materiálů ze semináře o větrných mlýnech,
Technické muzeum Brno, Brno, 1975
Berka, Miroslav Ing. a kol.: Větrné mlýny jako technické památky,
Technické muzeum Brno, Brno, 1979
Hrabánek, Milan MUDr.: Expozice větrného mlynářství na Opavsku,
rukopis, Hlavnice, 2000