Stěhování a úpadek větrných mlýnů

Důvody přemísťování z jedné vesnice do druhé byly hlavně ekonomické a sociální: především špatné výdělky v obci nutily mlynáře k přemístění mlýna do jiné obce, jindy pro špatné povětrnostní podmínky, často rozhodl pro stěhování sňatek nebo jiné důvody.
Majitel při výběru nové plochy pro přemístění mlýna musel dbát, aby mlýn stál pokud možno na nejvyšším místě otevřeném všem větrům a dále od lesů i stromů, křovin, budov a kopců a zároveň co nejblíže ke vsi.

Technika přemísťování byla dvojí: při přemísťování mlýna na delší vzdálenost se mlýn rozebral úplně. Například v Dřevohosticích p. H. se po rozebrání převezl větrný mlýn do Skaličky na dvanácti vozech, kde jej původní majitel Herodek hned zase postavil. Svědčí to zároveň o neobyčejné zručnosti a talentovanosti starých mlynářů či sekerníků.

Jestliže se jednalo o přesunutí mlýna na kratší vzdálenost, celý větrný mlýn sochory nadzvedli, pod základní kříž vsunuli dřevěné válečky a po masivních dubových fošnách zátahem koní se celý mlýn posunoval na určené místo (říkalo se tomu přemísťování „na válcoch”).

První druh přemísťování mlýnů z jedné obce do druhé úzce souvisel s prodejem mlýnů. Cena větrných mlýnů byla různá, rozhodujícím činitelem byl stav a prosperita mlýna, v neposlední řadě také majetek patřící k mlýnu. Výše ceny se obvykle pohybovala od tisíce do tří tisíc zlatých, po první světové válce se platila jen hodnota dřeva.

Ve druhé polovině 19. století prodělávaly větrné mlýny první krizi; moderní turbínové mlýny, v té době zakládané, je hravě vytlačovaly a odsuzovaly k živoření. Ve větrných mlýnech se od té doby ponejvíce jen šrotuje. Tato nová funkce mlýnů vyhovuje širšímu okruhu spotřebitelů i větší sedláci přivážejí do větrného mlýna obilí na šrotování, protože odtud je šrot lepší není “spálený” a nahořklý jako z jiného mlýna. Zavádění elektrických šrotovníků v zemědělských usedlostech zasazuje poslední ránu větrným mlýnům. Jejich funkce ve druhé čtvrtině našeho století naprosto upadá a mlýny slouží jen potřebám mlynářovy rodiny, jiné se pomalu rozebírají, zděné se mění k jiným účelům. Malé větrné mlýny a větrné motory se budují hlavně v horských oblastech právě v době, kdy klasické typy z rovin a podhůří zakončují svůj provoz. Je to proto, že tyto větrné mlýnky vznikaly v krajinách méně hospodářsky vyvinutých, kde jejich zavedení bylo vzhledem k dosavadním, většinou primitivním technikám určitým pokrokem. Neudržely se však ani tam příliš dlouho, zhruba necelých čtyřicet let. Rovněž větrné motory hlavně v neelektrifikovaných vesnicích splnily svou úlohu a za dobrých povětrnostních podmínek ulehčily lidem fyzickou práci a ušetřily jim peníze.

Zachovaných větrných mlýnů je na našem území jen velmi málo a každý z nich jako technická památka je svědkem vyspělé a dnes již zapomenuté zručnosti a důmyslu starých mistrů sekerníků, tesařů, zedníků a mlynářů. Větrné mlýny se monumentálně tyčí v krajinách, kterým po staletí sloužily a dodávaly zvláštního rázu a půvabu, a proto si nezasluhují, aby byly zničeny. Úkolem této kapitoly je hlavně upozornit na stávající stav a mobilizovat pro tuto záležitost i veřejné mínění a doporučit základní a nezbytná opatření, která v současné době v mnohem velkorysejším měřítku již úspěšně provádějí v Německu, kde větrné mlýny zůstávají i nadále v provozu v rámci velkomlýna, dále v Rumunsku převážením do skanzenů nebo v Nizozemí, kde důslednou ochranu větrných mlýnů sledují nejen státní památkové orgány a společenské organizace a sdružení, ale dokonce i vláda. Otázkou ochrany a provozu větrných mlýnů se tam zabývá i několik speciálních časopisů.

V České republice chrání lidové stavby zákon o kulturních památkách (č. 22 Sb. ze dne 17. 4. 1958), který také pamatuje na větrné mlýny jako stavební památky sice bez umělecké hodnoty, ale významné z hlediska dějin techniky a výroby. Větrné mlýny však vynikají také svou vyvážeností tvarovou a proporční a jejich romantické zasazení do krajiny působí estetickým dojmem na její ráz a panoráma. Minimálním provozem a soustavnou údržbou může být větrný mlýn v terénu zachován pro budoucí časy. Určitým východiskem je jeho přesunutí do skanzenu.

Význam větrných mlýnů v minulosti je nesporný. Podobně jako vodní mlýny zbavily i „větřáky” zemědělce těžké práce na ručních mlýncích a neocenitelně sloužily především v těch krajinách, kde byl nedostatek vodních toků a potoky v létě často vysychají. V dobách nouze a války zachraňovaly před hladem a stále přinášely obživu, byť obvykle jen velmi skrovnou, stovkám rodin větrných mlynářů. Stavebně jsou dokladem vyspělého řemeslného mistrovství starých sekerníků. I když v nich dnes vidíme především technické památky, zůstávají svědky nejen technických schopností lidu, ale jsou i dokladem jeho vyspělé hmotné kultury.